Na kávičku -Moje cesta, pozitivní + negativní ohlasy lidí - 2.část

Článek přesunut z blogu healthy-body.blog.cz

Jak jsem psala již v minulém článku, najednou se ve mně konečně něco zlomilo a já se rozhodla pro sebe a pro svoje tělo udělat maximum. Začalo to asi tak, že jsem poprvé narazila na jeden blog o hubnutí, asi takový, jaký mám teď já. Bohužel, adresu si už nepamatuji a mám dojem, že blog už dávno není aktivní.

Hned jsem začala vyhledávat taky nějaká motivační videa, abych měla na ten můj budoucí boj sílu a dala jsem se "do práce".

Ten den, kdy jsem si dala svoje "poslední nezdravé jídlo" si pamatuji. Vím, že to bylo na konci dubna, myslím, že okolo 25.4. 2016 - bylo to kuřecí maso naložené v solamylu, majonézou a hranolky. Zařekla jsem se, že tohle je moje poslední nezdravé jídlo. No, a druhý den jsem již založila tento blog, abych se měla s kým o svou cestu dělit. Tak moc mě mrzí, že mi byl blog později smazán, přitom já tady měla zaznamenáno úplně vše.

Abych řekla pravdu, tak si teda moc nepamatuji, jak jsem to těch několik dní se stravou a pohybem vedla, to mi trochu splývá. Jen si pamatuji, že jsem se hrozně styděla přede všemi přiznat, že se snažím se sebou něco dělat, ani nevím, proč.

,,Kolegyně díky dukanově dietě neskutečně zhubla, půjdeme do toho?"

↑S tímto přišla jednoho dne domů moje mamka a já hned na internetu hledala, co to ta dieta vůbec je. Líbila se mi a já souhlasila. Hned druhý den jsme jeli nakupovat vše potřebné.

Dukanova dieta. No... tehdy mi přišlo, že vlastně v té dukanově dietě můžu jíst úplně všechno (nechápu), přitom se mohly jíst pouze bílkoviny, pak nějaké dny zeleninu, nějaké domácí dukanovy housky. A ať už je ta dieta špatná, jak chce - a že já jsem teď přesvědčená o tom, že je to určitě špatně - za 4 týdny jsem podle okolí vypadala k nepoznání. K této dietě jsem se ještě k tomu každý den snažila cvičit Jillian - a špeky byly najednou neskutečně rychle pryč.

,,Ty vole, kde si nechala stehna? To si děláš prdel?"

↑Věta mé kamarádky po 4 týdnech mé diety. Pamatuji si tu větu jako včera, protože mě neskutečně překvapila. Já si totiž připadala pořád stejná a nějaké extra změny jsem nepozorovala.↑

,,Ty si přestala žrát, přiznej to!"

↑Myslím, že věta mého známého ve stejný den, jako věta mé kamarádky. Abych řekla pravdu, tohle mi přišlo strašně líto. Já se nikdy extra nepřežírala a když jsem byla v nějakém stresu, nejedla jsem už vůbec. Zkrátka nikdo asi nechtěl pochopit, že to není tím, že bych před tím nějak více jedla.

A takhle s touto dietou jsem vydržela asi ještě další týden... až se mi nakonec udělalo strašně špatně a měla jsem neskutečné křeče do břicha. Až po snězení asi 2 sladkých fidorek se mi udělalo dobře a já si tehdy řekla, že tudy cesta nevede. Že to zkrátka nevydržím. A tak jsem se začala stravovat podle intuice a rad vyčtených na internetu - to znamená 5 krát až 6 krát denně, menší porce, zdravé jídlo. Teď, když se podívám zpátky, tak vím, že jsem jedla hoooodně málo. Myslela jsem si, že když si udělám k snídani celozrnnou housku, na to jen hodím plátek šunku (bez másla, bez nějaké zdravé pomazánky), že je to dobře, ale tehdy jsem o stravě tolik nevěděla. Jeden den v týdnu jsem si ale vždy dala cheat meal, na co jsem měla chuť - to dodržuji dones.

Váha se o moc nehnula, ale za to centimetrů dost ubývalo. A blížilo se léto a já se rozhodla, že si jen tak zkusím svoje oblíbené kraťasy, které už nějaký ten pátek ležely zastrčené ve skříni, protože jsem je zkrátka nemohla pomalu dotáhnout ani ke kolenům, jaká jsem měla stehna. A jaké bylo moje překvapení, když na mě kraťasy bez problémů vklouzly. Také si to pamatuji jako včera. Měla jsem tak hroznou radost, až jsem málem brečela. Mrzí mě, že nemám u sebe fotku, musím ve starém notebooku zapátrat a po všem se podívat, protože vím, že z toho dne fotku mám.

,,Já ti něco řeknu, máš minimálně o polovinu menší stehna a zadek, než jsi měla! Jsi dobrá!"

↑Takhle mě v ten den pochválila mamka. Konečně někdo, kdo mě opravdu pochválil bez nějakého hnusného rýpance.↑

A v ten den jsem šla posedět s přáteli do hospody, trochu popít. Ano, našli se lidi, kteří mě moc chválili a já se tetelila radostí, ale bohužel se našli i ti, co na mě neskutečně hnusně hleděli, dokonce jsem se později dozvěděla, co se o mně říkalo - že jsem takto zhubla pomocí drog. Nikdy jsem se ničeho takového ani nedotkla.

,,Jak jsi to udělala, že jsi tak neskutečně zhubla?"

,,Já ti to řeknu - začala jsem jíst."

↑Takhle se mě zeptala známá, která mě měsíc neviděla. Jenže nemohla pochopit, že jsem zhubla tím, že jsem doopravdy začala jíst a já jí to za boha nemohla pořádně vysvětlit.

A tak utíkaly dny, utíkaly týdny - přežila jsem v létě sedmidenní fesťák, kde jsem se samozřejmě neomezovala, protože to zkrátka ani nešlo, s přítelem bylo všechno v pohodě, najednou byl na mě "hrdý" (stále jsem tak nějak netušila, že to, co dělá za mými zády, je fakt odpornost)... no a nastal čas, vrátit se do školy.

,,Ty jsi strašně zhubla - D., přiznej se, že ty si ji k tomu donutil, aby zvedla zadek?"

↑Konstatování mého známého na začátku září. Tuhle větu taky nikdy nezapomenu - nikdy mě nikdo k ničemu nenutil. Navíc mě tahle věta strašně ponížila, jelikož byla řečená snad úplně přede všemi v místnosti a každý na mě koukal jako na úplného kreténa. Nojo, teď už vím, že se není čemu divit, vzhledem k tomu, jak o mně odporně přítel mluvil.↑

Jak jsem psala, nastal čas vrátit se do školy. Do úplně nové školy... a začalo se vše pomalu kazit.

Pokračování příště.