Článek přesunut z blogu.cz healthy-body.
Školka, první stupeň základní školy
Nutno říct, že moji rodiče od mala sportovali. Táta byl perfektní v kanoistice, mamka zase gymnastka. Ani jeden z nich nikdy neměl s váhou problémy, táta byl možná i vychrtlý, moje mamka drobná, s hezkou štíhlou postavou. Oba dva mohli jíst vždy co chtěli a stejně nepřibrali, takže mě vážně štve, že já takové štěstí nikdy neměla.
Mě pohyb bohužel nikdy příliš nebavil. Ve školce jsem chodila tancovat, ale nevydržela jsem u toho. V první třídě jsem chodila na mažoretky - opět jsem nevydržela. Prostě mě to nebavilo.
Nicméně, až někde do čtvrté třídy bych řekla, že jsem na tom byla v pohodě, prostě jsem nebyla žádný velký cvalda, u kterého by se lidi pozastavovali. Já si ale našla nejlepší kamarádku (nechápu, jak jsem ji mohla považovat za nejlepší kamarádku), která se mnou těžce manipulovala a už v těch letech mi dokázala těžce ublížit.
,,Měla by sis dojít na liposukci."
"Vždyť se pomalu nevejdeš ani na fotku, hnus."
"Do mého oblečení se prostě nevejdeš."
To jsou výroky mojí tehdy "nejlepší kamarádky". Vždycky mě to hrozně zasáhlo, ale vždy jsem to tak nějak přešla, neřešila to a o pár hodin později už jsem dlabala sušenku.
Druhý stupeň základní školy
Na druhém stupni vše přetrvávalo až do osmé třídy. Bohužel jsem se taky stala terčem celkem velké šikany, o které se ale rozepíšu jindy.
V osmé třídě ale nastal zlom. Ani jsem nic extra nemusela dělat a kila šla najednou dolů a já vypadala dobře. Začala jsem si toho všímat a tak jsem doma k tomu cvičila každý den cca 30 minut na rotopedu a snažila se jíst akorát. Když se ale podívám zpětně na fotky, řekla bych, že jsem byla už spíš až moc vyhublá, ale já si v tu dobu stejně připadala hrozně tlustá a okolí mi to dávalo sežrat. V tu dobu jsem se poprvé zamilovala, nicméně špatně.
Teď, když to vidím zpětně, jsem přesvědčená, že mé první lásce dělalo dobře, když mi mohl trochu srazit sebevědomí a také jsem přesvědčená, že si spousty věcí navymýšlel, jen aby si mě pojistil.
"Můj kamarád říká, že máš velký zadek. Neboj, vynadal jsem mu."
"Byli jsme s kamarádem na procházce, běžela kolem holka a kamarád mi řekl, že se mám dívat po takových, jako je ona, ne po tobě, hrozný, vid?"
"Byl jsem na rozlučce s devátou třídou, potkal jsem tam kamarádku. Ta po mě pěkně jela a ještě o tobě řekla, že jsi ošklivý míšenec s tlustým zadkem."
Bylo toho určitě víc, ale já si raději už ani nevzpomínám. Jsem ráda, že jsem na dost věcí zapomněla. Jsem vážně přesvědčená, že to o mě nikdo neříkal a jen si to navymýšlel, Navíc já ty údajné lidi nikdy ani neviděla. Byla jsem z toho vždy na prášky, byla jsem v pubertě a vždycky jsem to neskutečně obrečela. A můj zájem udržovat se začal opadat, protože jsem si řekla, že to asi nemá cenu.
Je pravda, že jsem byla hodně šikanována jeho třídou, hodně ošklivě. Podle nich jsem byla opravdu nehezká, ale upřímně? Já si teda nemyslím, že bych byla nějak tak hrozně škaredá, že by se do mě musel někdo opírat. Teda, v tu dobu jsem si to myslela, teď už ne.
1. - 3.ročník střední školy
Bohužel jsem s tou mou první lásku přešla i na střední školu. Vyčítám si to doteď, byla to největší chyba v mém životě, bylo to na zdravotní školu. A opět, já nebyla nikdy tak oplácaná, že by se za mnou musel někdo otáčet. V prváku i v druháku jsem byla podle fotek, na které jsem se zpětně koukala, celkem normální a kdybych sportovala (jakože jsem bohužel nesportovala), tak budu mít hezkou postavu.
Nicméně bohužel, moje první láska se rozhodla, že mě bude ve škole ponižovat, tudíž proti mě znepřátelil celou jejich třídu. Vážně doteď nechápu, jak jsem to mohla vydržet. V tu dobu jsem jedla "normálně", prostě když jsem měla hlad, sem tam nějaký ten Mekáč, KFC. A můj přítel začal chodit do posilovny.
,,Proč taky nechodíš do posilovny? Holky od nás ze třídy tam taky chodí, je to super pohled."
↑Jelikož jsem byla tvrdohlavá, just jsem do té posilovny nešla. A ještě, že tak, určitě by mě tam přede všemi shodil.↑
"Proč nemůžeš být normální jako ostatní holky?"
↑Řečeno z ničeho nic, když jsme byli na obědě s jeho spolužačkami, utekla jsem a jídlo nechala na stole.↑
Vydržela jsem s ním docela dost dlouho, ale nakonec si našel jinou oběť na "šikanu" a bylo po všem. Ještě jsem to celkem dost špatně nesla, nechápu.
Nicméně cca rok po rozchodu se ukázal další kluk, se kterým jsme se postupně dávali dohromady. Byl hrozně hodný, hezký, milý atd. Ale bohužel, někdy člověk může vypadat jak chce, ale ve skutečnosti je to lhář. Tenhle člověk byl jeden z nejhorších lidí v mém životě.
4. ročník
Krátce po zrodu vztahu jsem dostala černý kašel a začala mít velké zdravotní potíže. Pamatuji si, že to bylo těsně před oslavami čarodějnic. A taky si pamatuji, když jsem se po dlouhé době setkala s kamarádkou, která mého nynějšího přítele dobře znala ze školy.
,,Hele, promiň, všimla jsem si, že jsi celkem dost přibrala. A já vím, že tvůj kluk má rád hodně štíhlé holky. Bojím se, aby se něco nepokazilo."
Vybavuji si tu větu jako včera. Jsem hodně minimálně urážlivá a když se mě něco dotkne, moc to nedávám najevo. Tahle věta mnou projela jako nůž, nicméně jsem kamarádce řekla, že o tom vím a že se budu snažit něco dělat. No, ale nějak jsem nedělala. Byla jsem už trochu oplácaná - výrazné boky, silné nohy a hlavně ten zadek. Ten prostě mám. Naproti tomu vždy štíhlý pas a žádné břicho. Furt jsem si říkala, že mě má rád takovou, jaká jsem. Jak jsem se mýlila.
,,Bavili jsme se ségrou. Ona ví, že nesnáším tlustý lidi. A víš, co ona mi řekla? Vždyť tvoje holka je taky tlustá."
Tahle věta mě hodně zabolela, ale nedala jsem nic znát. Jen vím, že tohle si nevymyslel, oni prostě byli takový celá rodina. Hodně mě to zasáhlo a já se za sebe začala čím dál tím víc stydět.
V tu dobu měl kamaráda, se kterým jsme se moc nemuseli.
,,Nesnáším tlustý dě*ky.!
Přesně tak zněl status na facebooku jeho kamaráda. Věděla jsem, že je to na mě, prostě byla taková situace. V tu dobu jsem myslela, že se mě přítel zastává, aspoň to tak vypadalo. V tu dobu jsem prostě nevěděla, že on se vším tímhle souhlasí. Kdybych tenkrát četla, co si o mě píšou, určitě bych zvracela.
Mezi tím vším jsme se jednou rozešli, najednou jsem k němu zkrátka měla odpor. Jako kdyby něco ve mně vědělo, že to není žádný dobrý člověk. Po nějaké době jsme se ale dali zase dohromady, ani nevím, jak se to stalo. A začalo se vše zhoršovat.
Já: ,,Hele, písnička od AC/DC je o tom, že Bon spal jednou s tlustou holkou a bylo to super."
On: ,,No, to je pravda." (výraz mluvil za vše, na koho se míří)
,,Hele, šlapeš někdy vůbec doma na tom vašem rotopedu? Není to moc znát."
↑Hned to člověku dodává sebevědomí, no ne?↑
A takhle to šlo pořád a pořád a pořád. A pak jsem se jednoho dne strašně naštvala a začala pořádně něco dělat...
Žádné komentáře:
Okomentovat