2.1.2023

 

Neskutečně to uteklo, mám pocit, že předchozí článek byl sepsán teprve před pár dny a přitom už je to celkem dlouhá doba - už mám vše za sebou a náš vánoční dáreček je od 23.12.2022 3:22 min s námi. Nemůžu se z toho pořád úplně vzpamatovat, ještě před před rokem jsme si s přítelem říkali, že je to možná poslední Silvestr ve dvou a s alkoholem, ještě před rokem 24.12 rozlil táta víno a povídal, že budou křtiny - kdyby tak věděl😅. Přijde mi to jako chvilička od doby, kdy se ukázaly dvě čárky na testu, první ultrazvuková fotka, oznámení rodině,... a najednou je to pryč a Matýsek už je s námi! Neuvěřitelný. Ráda bych si tu sepsala můj porod, protože mi všichni říkají, že na něj časem úplně zapomenu - na jednu stranu budu ráda, na druhou bych ty vzpomínky docela ráda uchovala.

Musím si sem vložit tuhle písničku, protože mi to už navždy bude připomínat první okamžiky s malým Matýskem. Vzhledem k tomu, že se narodil Matýsek na Vánoce a v televizi samozřejmě běžely pohádky a já tuhle pohádku miluju, druhý den po porodu jsem na ni koukala, tak už to tak zkrátka asi navždy bude a už jsem si tuhle píseň poslechla asi 100x.

No, každopádně... nejsem si úplně jistá, kolik kilo mi skočilo od začátku nahoru, na posledním vážení to bylo 21kg, pak už jsem se chvíli nevážila, ale víc jak 25kg to nebude - přiznám se, že nějaké držení stravy neproběhlo, i když bylo v plánu, měla jsem zkrátka velikou chuť. Po porodu už jsem se nevážila, ale mám to zítra v plánu, pomalu začít vplouvat zpět ke zdravé stravě a pohyb přidávat po ukončení šestinedělí, to vychází kolem 5.2.

Tak, kde začít. Původně jsem byla od začátku přesvědčená, že se malému bude chtít na svět až 26.12., ani nevím proč. Na narození probíhaly ze všech stran sázky, někdo typoval už první polovinu prosince, ale maličký si zvolil datum 23.12.2022 - datum, které snad nikdo netypoval🙈.

Bylo to v noci, už nějakou tu noc se mi špatně spalo - bolest kyčlí, nohou, otékající prsty - zkrátka noci na prd. Jako každou noc jsem se tedy převalovala, druhý den jsem ještě k tomu měla jít do nemocnice na kontrolu a já byla hodně ve stresu. Maličký měl totiž pokaždé vysoké ozvy a v nemocnici se to nikomu nelíbilo, 5.12. jsem dokonce musela přes noc zůstat v nemocnici, nicméně já nemocnici nesnáším, takže jsem byla přesvědčená o tom, že malý si bere ze mě stres. No, každopádně, byla jsem tedy ve stresu a bála se, že mě tam zase nechají, snažila jsem si pouštět meditaci atd., ale já se bohužel neuměla a ani neumím uvolnit, takže to nešlo. Navíc mi přišlo, jako kdyby mi něco říkalo, že nemám spát. Svědila mě kůže, pořád jsem měla pocit, že na mě přítel mluví, ale jelikož já spím se špuntami do uší, vždycky jsem je sundala, ale on spal. Najednou jsem měla pocit, že mi něco ruplo v hlavě a do 30 sekund ze mě začala téct voda. Tak tak jsem stihla vyskočit z postele a budila přítele, že musíme jet do porodnice - 1:15 ráno.

V porodnici už si mě samozřejmě nechali, praskla mi voda a přítel jel domů, já si myslela, že když mi praskla voda, budu mít vše brzo za sebou a že to půjde rychle - omyl, nakonec trval porod 26hodin. Od prasknutí vody začaly bolesti cca po hodině, jako menstruační bolest, nic, co by se nedalo vydržet, nicméně spát mi ze stresu samozřejmě nešlo. Takhle to pak bylo skoro celý den, akorát se bolesti zvyšovaly a přestalo to být "v pohodě". Po 18 hodinách, kdy se nic neděla a já byla otevřená na 2 prsty, mi museli nechat vykapat preventivní antibiotika. Okolo deváté hodiny večer už jsem trochu potajmu brečela, nevěděla jsem, jak si ulevit. Sestřička mi nakonec nabídla nějakou injekci, která buď měla zaúčinkovat tak, že si na pár minut odpočinu a nebo zaúčinkuje naopak, že se porod rozjede. No, já byla ten druhý případ a rázem jsem skočila na 5 prstů, bolesti větší a větší. Okolo půlnoci už jsem šla na porodní box a zavolala přítele, který chtěl u porodu být. Tam nastalo pro mě peklo, na porodním boxu bohužel neměli vanu, ale pouze sprchu, měla jsem šílené kontrakce do zad, do břicha skoro nic. Lila jsem na sebe skoro vařící vodu, abych si ulevila a nejhorší bylo to, že už mě to nutilo tlačit, což mi zakázali, jinak bych se roztrhla - přísahám, že nic horšího jsem snad nezažila a myslela si, že umřu, nakonec se mi už protáčely oči, protože jsem nespala. Pak mě znovu napojili na monitor kvůli ozvám malého, zase je měl vysoko a já musela ležet připoutaná na posteli, protože s monitorem se nesmí chodit - bylo to příšerný a ještě jsem měla strach, že je něco špatně. Ani nevím po jak dlouhé době mi dovolili tlačit, to byla neskutečná úleva a zároveň bolest, ale spíš ta úleva😌. Sestřička se divila, proč nemám při kontrakci tvrdé břicho, nemohla jsem jí vysvětlit, že kontrakce mám skoro celé v bederní páteři. Nakonec ve 3:22 vyklouzl Matýsek, který měl omotanou šňůru okolo krku. Já to naštěstí neviděla, měla jsem celou dobu zavřené oči. Naštěstí hned začal plakat a bylo vše v pořádku. Pak nastaly asi 2 hodiny bondingu, přisátí - krása, ještě pár stehů, ale nic hrozného a nebolelo to, břicho mě bolelo spíš jak při silné menstruaci, ale tahle bolest taky brzo zmizela. 

Nakonec mě kolem páté ráno odvezli na pokoj a přítel jel domů. Já šla domů až 26.12., v den, kdy jsem si původně myslela, že teprve budu rodit😏. 

Teď už jsme doma a sžíváme se, máme moc hodné miminko, já ale bohužel od 22.12. pořádně nespala, takže je to pro mě trošku těžší, jsem pořád unavená, ale doufám, že se to podá. Nakonec jsme měli pravdu - tenhle Silvestr už byl ve třech💓. Vánoce jsme si posunuli a vůbec nám to nevadilo. Já mám jako každý rok trochu depku z toho, že je už po Vánocích, ale letos je to jiné.

A ještě jsem zapomněla napsat, že si malý se mnou docela dost "užil". Po napsání minulého článku v listopadu, jsme si spolu prošli docela ošklivým průběhem covidu - naštěstí jsme v pořádku oba dva👄