8.7.2021

 

Měla jsem v plánu vydat v neděli článek, kde bych popsala každý den svůj jídelníček a každý den svou pohybovou aktivitu, plus co jsem dělala. Nicméně přišlo zase bohužel něco, co mě vykolejilo a já pak neměla vůbec náladu cokoliv napsat. 

Ve středu jsem byla naposledy v práci, od minulého čtvrtka do 15.srpna mám dovolenou. Na jednu stranu mám radost, že si odpočinu, na druhou stranu je potom už dovolená dlouhá a když není co dělat, tak se těším do práce.

No. V minulém článku jsem psala, že taťkovi zjistili minulý rok na podzim rakovinu. Táta je po radioterapii, zatím nebyl na MR nebo CT, protože to ještě není dobré. Samozřejmě, má strach, ale už na tom začínal být po psychické stránce lépe.

Pár dní zpět byli s mamkou na výletě, po dlouhé době měli hezký den, bez nějakých větších starostí. Bohužel ale táta potkal toho, koho neměl.

Už hodně lez nazpět, takových 15 let určitě, možná více, k nám chodíval jeden člověk, který dokáže určit, co má člověk za nemoc jen tím, že se na druhého podívá. Taky měl mnoho dalších "darů", ale to sem nepatří. Nicméně, většinou se vždy trefil, pak jsme ho spoustu let neviděli.  Dva roky zpět přišel znovu a byl velmi nepříjemný a protivný, vůbec se nám ta návštěva nelíbila - tátovi nic o rakovině neřekl.

Teď ho tedy potkal pár dní zpět. Opět byl velmi nepříjemný a řekl mu, že tu rakovinu viděl už ty dva roky zpět, ale neřekl mu to, aby nešílel. Potom mu řekl, že má smůlu, že má rakovinu pořád a že už je i v ledvinách. Normální idiot a kretén. Už mu nevěřím ani slovo, neřeknu mu to dva roky zpět, kdy se s tím dalo něco dělat a teď, když je v takovém stavu, tak mu to řekne? Nevěřím, že to viděl. Potkat ho, nakopu mu prdel. Tátu to totiž opět položilo, i když jistotu nemá, že někde něco má, já už tomu blbovi nevěřím. Je příšerný, jak jedna věta dokáže s člověkem zamávat, navíc tohle by se takhle jen tím, že se na někoho podíváte, říkat nemělo. A ještě takovým způsobem. Je mi z toho smutno.

Začnu se ozývat od dalšího týdne, snaž už.

Jsem připravená taky konečně trochu řešit moji psychiku, od začátku koronaviru se mi vše hodně zhoršilo a zažila jsem si toho víc, než za celý život, takže za poslední dobu pozoruji, že se dost zadrhávám v řeči, i když mám podle mě velmi dobrou slovní zásobu a hodně čtu, zkrátka se mi stane, že se najednou neumím vyjádřit nebo slovo správně vyslovit. Nikdy se mi to nestávalo. Chtěla bych se objednat na kineziologii, tak uvidíme, jestli mi to pomůže.

Taky se mi stává, že když mám náhodou záchvat smíchu, přechází ten hysterický smích pomalu do pláče. Je to teď těžký, možná se ani není čemu divit, že se váha teď nehýbe.