pondělí 2. listopadu 2020

2.11.2020

 


Tak se po měsíci znovu ozývám - opět stejná situace, tentokrát mám vytržený druhý zub moudrosti, takže mě to opět donutilo sednout a napsat alespoň pár řádků. Říkám, na blog jsem nezapomněla, ale tenhle měsíc a celkově i tenhle rok mi přijde nejzvláštnější ze všech.
Už mám tohoto roku tak trochu po krk a doufám, že příští rok bude lepší. Celá situace okolo covidu mě začíná vyčerpávat, začínám se zase trochu bát - ne o sebe, ale např. o svoje rodiče. Jak už jsem psala, učím v MŠ, které zůstaly jediné otevřené. Upřímně, mně nevadí, že jedeme dál, vůbec ne, naopak mohu být ráda, že mohu pracovat, ale jde o to, že v MŠ nejsou absolutně žádná omezení. Netrvalo dlouho a máme nakažený personál. Nikoho to ovšem nezajímá a vesele jedeme dál, dle zřizovatele si zkrátka musíme poradit. Trochu se klepu, abych tuhle sra*čku (pardon) nedonesla domů, přeci jenom už nemám nejmladší rodiče. Jsem zvědavá, co se bude dít dál...

Doma mezi rodiči to navíc vypadalo celkem dost bledě, jako jsem nikdy neviděla a vygradovalo to v pár situací, na které nejsem zvyklá a nějak se s určitými věcmi zatím nemůžu srovnat. Avšak co se po*alo za celý měsíc, tak se to stačilo i nějak dát do pořádku (klepu o dřevo).

Na druhou stranu, přináším celkem radostnou zprávu - konečně jsme s přítelem našli byt a pomalu se stěhujeme. Máme to oba dva blízko do práce, já to mám dokonce domů ani ne 60 sekund, přítel od svých rodičů cca 3 minuty cesty - je to pecka, pomalu byt zařizujeme a těším se, až budeme moct normálně fungovat, za to jsem vděčná.

Letos budou asi smutné Vánoce, ale budu se snažit udělat je co nejhezčí, protože to je moje nejoblíbenější část roku. Držte se, snad se brzo ozvu, pokusím se ♥.






1 komentář:

  1. Tenhle rok mi přijde taky o ničem. Taky jen doufám, že až to skončí, vrátí se nám normální život a že příští rok bude úplně jiný... Je toho už nějak moc, no.
    Mrzí mě, že to můžeš dotáhnout k rodičům. Snad se tak nestane a bude to v pořádku všechno. U nás kolegyně, jak jsme covidová jednotka, tak se se svými rodiči vůbec nestýkají teď... jedna se musela odstěhovat na nějaký čas, pro jistotu prý. Ale chápu, že né vždycky je to možný a hlavně to tak stejně nejde napořád.

    Moc moc moc gratuluji ke společnému stěhování s přítelem. To je skvělá novinka. :) A to, že to budete mít tak blízko k rodičům, je taky super. :) Tak přeji, ať se vám společně krásně bydlí! :)

    A co se týče Vánoc, tak letos zvláštní budou. :( Už jen to, že budou zrušený trhy, který mám v tom předvánočním období opravdu ráda. Jít na náměstí, ta atmosféra vánoční, punč... A letos to bude bez toho. Jsem zvědavá, jestli na mě vůbec dolehne nějaká vánoční nálada. Ale pochybuju. :/

    A děkuju moc za komentář. Je to teprve něco málo přes měsíc od rozchodu a já už teď vím, že jsem udělala správnou věc. :)


    OdpovědětVymazat