6.6.2021

 

Moc děkuji za to, že jste se ozvali ^^. I kdyby blogpost sledovala jen jedna, tak i tak jsem ráda, i když mě mrzí, že nás není tolik, jako dřív. Ale jak jsem řekla, nedivím se. Blogspot je zkrátka trochu něco jiného, než blog. Já jen doufám, že někdy dostanu chuť se s blogspotem pořádně naučit, zatím ten okamžik ale nepřišel 😐.

Nyní vám tu sepíšu pár novinek ze života a můj pokrok.

Jak už jsem psala, od té doby, co začalo haló kolem koronaviru, se u mě v životě spoustu věcí začalo doslova srát. Já vždy měla celkem v pohodě rodinu, doma se nikdo nehádal. Zhruba na podzim minulého roku mamce cvaklo v hlavě a jednu noc nás s tátou celkem dost fyzicky napadla, až jsem se bála, aby nám neublížila nějak víc. Byla ve velkém psychickém napětí, bůhví proč si myslela, že ji táta podvádí (nebyla to pravda). Teď můžu být ráda, že jsem v tu dobu ještě nebydlela jinde a byla doma, protože jsem spoustu ran schytala za tátu.

Teď bere prášky na psychiku a je to mnohem lepší, zkrátka toho na ni bylo moc a to bohužel vyvolalo takovou děsnou reakci. Tátovi o měsíc později zjistili rakovinu krku. Pro mě nejhorší noční můra. Táta byl v prosinci na operaci, potom chodil na ozařování. Zhubl přes 30kg, vypadá úplně jinak, ale já se modlím a věřím, že se z toho dostane, zatím to dle výsledků vypadá tak, že by mělo být vše v pořádku. Už to bohužel není ten veselý táta, jakého jsem znala. 

V únoru jsem prodělala i já koronavirus. Jsem přesvědčená, že jsem to chytla v práci, jelikož tam to lítalo ze strany na stranu a dost bych se divila, kdybych se tomu vyhnula. Jednoho večera jsem si šla zacvičit na eliptical a zhruba v polovině cvičení se mi udělalo neskutečně slabo, jako kdybych měla každou chvíli omdlít. Otevřela jsem okno a cvičila dál, ale nebylo mi dobře. Druhý den ráno jsem se probudila s brutální rýmou - no co, byly mrazy a potom se zase hodně oteplilo, určitě mám jen klasickou rýmu, protože na to trpím - říkala jsem si.

Druhý den došlo na ztrátu chuti a čichu, ale ne úplně na 100%. Přesto jsme se s přítelem rozhodli jít na testy, ani jemu už nebylo dobře. A bylo to tu - pozitivní. Za celou dobu mi nebylo nějak extra zle, teplotu jsme neměli ani jeden, jen mě v noci budily docela velké bolesti břicha, konkrétně žaludku. Po několika dnech se mi začalo špatně ležet, protože mi připadalo, že mám v plicích cihly a nemůžu dýchat - pocit těžkosti na hrudníku. Pak už to bylo lepší a lepší, žádný dramatický průběh.

V polovině dubna mi zemřela babička, taťkova mamka. Já si vždy myslela, že ta nás všechny přežije. Fyzicky byla velice zdravá, jen hlava začala jít do háje. V lednu babičku odvezla záchranka, protože měla oteklou celou nohu. Zánět žil. To není taková hrůza. Ale bohužel, když se člověk dostane do prostředí, které nezná a nemá okolo blízké a ještě má demenci, je to problém. Domů už se bohužel nikdy nepodívala. V únoru jsme museli dát babičku do domova důchodců, protože jsme ji nemohli poskytnout takovou péči, jako by byla potřeba. Zdravotní stav se hrozně rychle měnil. Nikoho si už nepamatovala, jenom mě. Pak už ani mě. Pak už jednoho dne zůstala ležet a nekomunikovala. Úplně přestala jíst a pít. V sobotu jsme se za babičkou byly s mamkou podívat. V pondělí už babička zemřela, táta se ani nestačil rozloučit, protože je nemocný a nebylo dobré, aby někam takto chodil.

I když to nebyla klasická babička, jako znám z vyprávění ostatních - nikdy nás nezvala na oběd, když jsme u ní měli s bratrem přespat, tak nám vždycky musela dávat mamka jídlo s sebou atd., přesto je to pro mě doteď docela těžké, pro tátu taky. Bylo jí čerstvých 83 let, ale všichni jsme mysleli, že tu bude minimálně ještě do 90. Opravdu na tom byla fyzicky velice dobře.

Co se týče hubnutí, tak bohužel musím říct, že od posledního článku se nikam nehýbu. Ne proto, že bych přestala, prostě se mi váha zastavila. Přitom cvičím a jím pořád tak, jak mám. Pravda, prošla jsem určitou změnou jídelníčku, ale i tak se nic moc neděje. Mrzí mě to, protože jsem myslela, že když opravdu vydržím, budu mít postavu na léto úplně nejlepší. Bohužel, sice mám dole dost kilo a není to až taková hrůza, ale i tak... Bohužel se mě drží i celulitida, takže se stydím. 

Zrovna konzultuji další změnu jídelníčku, aby se vše začalo hýbat zase správným směrem. Držte palce a brzo se ozvu.