Musím říct, že roky na hovno zdárně pokračují. Včera odpoledne jsme museli nechat uspat našeho pejska Dorinku. Dorinka už byla stará, dožila se krásných 14 let. Bohužel, posledních pár týdnů bylo špatných, měla rakovinu, která se velmi rychle rozrostla i v plicích a už nebyla schopná ani spát, protože nemohla dýchat. Řekla bych, že jsme udělali maximum, ale nakonec jsme rozhodli dál ji netrápit a strávili s ní poslední den.
Nejhorší bylo to loučení, poslední pohled do očí. Naštěstí máme známou veterinářku, která přijela uspat Dorinku až k nám domů. U uspání zůstala mamka, tátu jsem musela odvést k nám do bytu, protože ten to snášel asi nejhůř. Odchod jednoduchý neměla - kolabovaly ji žíly a po půl hodině snažení musela přijít injekce rovnou do srdíčka. To mě na tom trápí asi nejvíc, nevím.
Dorinka byl náš druhý pejsek, společně s Týnuškou, která zemřela 4 roky zpět a Dorinka s ní vyrůstala. Týnu přežila skoro o rok. Teď už jsou holky spolu, leží vedle sebe a každá má svůj motýlí strom.
Tihle dva pejsci provázeli moje dětství, je to hrozně těžké. Ozvu se, až se trochu vzpamatuju, momentálně mi je šíleně.
